Kontrola totožnosti

„Když jsem nic neudělal, tak přece nemusím ukazovat občanku!“ – s takovou větou se setkávají strážníci při své práci v ulicích dnes a denně a mnoho občanů je skálopevně přesvědčeno o své pravdě, když tuto větu policistům sdělují.

V následujících řádcích si podrobně rozebereme toto oprávnění strážníků, tak jak vyplývají ze zákona 553/1991 Sb., o obecní policii.

Abychom mohli rozebrat jednotlivé důvody, kdy po vás strážník může požadovat prokázání vaší totožnosti, musíme si jasně říci co se za takové prokázání vlastně považuje. Pokud se na výzvu prokážete strážníkovi svým vlastním platným občanským průkazem, cestovním pasem pak bezezbytku dostojíte své povinnosti. V případě, že u sebe nemáte žádný doklad totožnosti, bude strážník v první řadě zjišťovat vaše jméno, datum narození a v případě, že to bude pro další potřeby městské policie důležité, tak i adresu trvalého pobytu, skutečnou adresu kde se zdržujete, rodné číslo i státní příslušnost. V nejužším smyslu tedy prokázání totožnosti znamená hodnověrné sdělení jména, příjmení a data narození.

Zákon o obecní policii obsahuje v § 12 taxativní, tedy úplný výčet, celkem sedmi důvodů, pro které po vás strážník může požadovat prokázání vašeho jména, příjmení a data narození. Všech sedm důvodů vychází ze smyslu, pro který byl tento institut do zákona zařazen, a to ke zjištění identity osob důležitých pro plnění úkolů obecní policie, což budou nejčastěji potenciální pachatelé ať už trestné činnosti nebo správních deliktů (přestupků), svědci, hledané nebo pohřešované osoby a další osoby u nichž je možnost, že mají pro plnění úkolů obecní policie důležité informace.

Výše zmíněných sedm důvodů upravuje ustanovení § 12 odst. 2 zákona o obecní policii: „Strážník je oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost

a) jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie,
b) jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku či jiného správního deliktu,
c) jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení,
d) jde-li o osobu, která odpovídá popisu osoby hledané policií nebo osoby pohřešované,
e) na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem,
f) jde-li o osobu, která žádá o prokázání totožnosti podle písmena e),
g) jde-li o osobu, která oznamuje podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu.“

V následujícím odstavci 3 téhož paragrafu se uvádí, že je osoba povinna výzvě podle odstavce 2 vyhovět.

Závěrem je třeba dodat, že odmítnutí splnění výzvy strážníkovi je přestupek proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1, písm. a) a zároveň lze osobu, která odmítne prokázat svoji totožnost možné předvést na nejbližší policejní služebnu ke zjištění totožnosti, a to i za použití donucovacích prostředků v případě kladeného odporu.